První rozloučení, poslední snídaně

Kočičí chlupy. Všude. V koberci, na křesle, po květináčích, v solničce, mezi rodinným porcelánem, kočičí chlupy jako záložky v knihách, jako doplňky čajových směsí, jako znaky na oknech, jako upomínky domova v rukávech kabátu, jako slovníková hesla rozprostřená podle složitých vzorců ve vzduchu, kočičí chlupy jsou řádky dnešního menu, jsou jídelní lístek a dnešní specialita.

Primitivní národy znají rituál, kdy snědí srdce silného zvířete nebo mocného protivníka a získají tím jeho sílu. Kočky ovšem ve své moudrosti vědí, že ten trik funguje i naopak. Nemají třebas srdce, ale dokážou je nahradit.

Kočičí chlupy objevené na dně talíře dávají jen tušit, kolik jich asi v polévce plavalo, než jsem se do ní pustil. Jím, piju, dýchám mourovaté chlupy. Nenechá to na sebe dlouho čekat, všímám si, že dávky se stupňují. Našim kočkám srst na hřbetě ubývá, ale zahradou přicházejí nové a vyčkávají u dveří.

Poslední dny v lidské podobě věnuji své rodině a nejbližším. Srovnávám staré dluhy, sepisuji paměti, studuji filozofii a rozjímám. Jednou, až mě budete drbat za ušima, přál bych si mít v srdci mír.

Advertisements

vfvg se představuje:

vFVG. Pokojný apoštol relativity. Diskordiánský světec nižšího řádu. Podavač bílého květu
Příspěvek byl publikován v rubrice Res hortensis, Všechno se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na První rozloučení, poslední snídaně

  1. zcr napsal:

    Kočičí chlup je svědectvím času, světlem pravdy, životem paměti, učitelkou života, zvěstovatelkou dávných dob zimní srsti.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s